Poslední kat plzeňský, Matěj Kaiser
Jaroslav Schiebl : Plzeňsky pitaval* ( rok vydání 1926)
Výpis ;
Díl I., kapitola 9.
….. popraven Matěj Šebec rodem z Kraňska 17. ledna 1823 mezi 10. a 11. hodinou. Poprava oběšením na plzeňském popravišti na cestě k Doubravce. (Dnešního dne stojí na místě tam některé budovy Měšťanského pivovaru, a Boží muka, která se na popravišti tom nalézala, byla přenesena k okresní silnici, dále na východ přeložené). Poprava jeho se dala za ohromného shluku lidí. Provedl ji poslední kat plzeňský, Matěj Kaiser. (Pramen: Staré soudní spisy)
Díl II., kapitola 4., str 61
Poslední poprava na historickém popravišti plzeňském.
19.2.1838 popraven otcovrah Jan Gubka.Plzeň měla sice ještě svého vlastního kata Matěje Kaisra, týž ale byl velký opilec a při poslední popravě, kterou konal na dvou vrazích, vedl si v opilosti své do té míry neobratně, že musel své delikventy doškrtiti. Po této nezdařené exekuci nebyla mu více svěřena žádná poprava a činnost jeho zůstala nadále obmezena pouze na výkony drnomistra.
* = sbírka pozoruhodných kriminálních příběhů, Vyšla též v r.2005 v nakladatelství Regia.
Poslední plzeňský kat
Posledním plzeňským katem se stal v roce 1913 pohodný Matěj Kaiser, údajně proto, že o tuto práci nebyl žádný zájem. Kaiser se nikdy nenaučil číst ani psát, ale výborně rozuměl léčení zvířat. Dokázal poskytnout pomoc i lidem, uměl napravit vymknuté klouby či zlomeniny a rovněž se vyznal v léčivých bylinách. Jeho léčitelství notně popouzelo plzeňské doktory a lékárníky, což by bylo Kaisrovi neubralo nic na poularitě, nebýt jeho opilství a hrubosti. Nakonec
propadl alkoholu natolik, že mu to vadilo i při popravách, mohl vykonávat jen podřadnější práce. Po jeho smrti v r. 1832* byl v Plzni zrušen katovský úřad. Náčiní,včetně stínacích mečů, skončilo v obecním skladišti a později je spolu s inventářem mučírny prodal purkmistr F. Wanka majiteli kočovného panoptika. Některé kusy se ocitly v norimberském muzeu, což dokládal starý plzeňský cejch - dva klíče.
*Dle zápisu v matrice zemřelých Plzeň 038, pg.396 (int.sn.398) zemřel Matěj Kaiser ale správně 12.12.1831.
z jiného zdroje :
Když bylo r. 1913 uprázdněno místo plzeňského kata, přihlásil se on Matěj Kaiser, pohodný z Volšovky u Žinkova a jelikož patrně nebyla žádná "tlačenice" kandidátů, byl tento žadatel, ačkoli analfabet a člověk velmi rustikálních způsobu, také městskou řadou přijat. Pocházel ze staré rasovské dynastie, neboť již v roce 1735 vystřídal dosavadního pohodného ve Volšovce, Matěje Kováře nový zástupce povolání toho Adam Kayser. Syn jeho se
později přiženil do pohodnice Příšovské. Syn pak tohoto příšovského pohodného, který se jmenoval po svém otci také Matěj, oženil se s Marii Královou z Podhůří č. 3, a získal po svém předchůdci Janu Husovi místo kata a pohodného v Plzni s požitky : 64 zlaté ročního platů, 2 10/10 sáhů měkkého dříví, 4 štrychy žita, 8q sena a 6q slámy. Dále také volný být v městské katovně čp. 19.Dne 19. července 1814 byl tento nový kat povolán na radnici, kdež jej vzali do přísahy, jaká byla dle tehdejšího způsobu německý zapsána a zněla v českém překladu následovně :
Přísaha kata a pohodného:
"Já Matěj Kaiser přísahám Bohů Všemohoucímu, že jako ustanovený kat u slavného plzeňského kriminálního soudu, pak jako pohodný slovutného města a panství Plzně budu vykonávati své povinnosti vždy věrně a svědomitě a vždy
každou objevenou dobytčí nemoc ihned oznamovati; že každý obdržený rozkaz vyplním vždy dochvilně a poslušně; že nebudu trpěti u sebe žádnou podezřelou čeládku a že zejména policejní zákony ohledně omezení počtu psů, volně bez majitele pobíhajících, a jich utracovani přesně vykonávati budu. K tomu mi dopomáhej Bůh"
+++ Mathes Kaiser
Na požádání podepsal V. Sýčka.